Odpadky

Všehochuť v podobě narozeninového dortu

14. července 2013 v 15:20 | Mr. IMAGINE
Chmmm. Ignorujme, prosím, ten teatrální název a přesuňme se k podstatě článku.
Poslední "článek" se moje maličkost dokopala napsat 21. března. Vezmeme-li v potaz, že je 14. července, je to.. dost bídné. Pokud čekáte omluvu, nebo něco na ten způsob, tak klepete u špatných dveří. Myslím, že omluv za neaktivitu tady bylo až moc, a to i za menší časové úseky než čtyři měsíce. Jsem prostě nenapravitelně líné prase, které má nedostatek inspirace a tvůrčí nálady, aby cokoliv spatlalo. Shit happens.

Můj úžasný blogísek včera oslavil své první narozeniny. Ještě štěstí, že neumí mluvit. To by potom vykouzlo na povrh, že ho zanedbávám a určitě by mi ho vzala babka sociálka!
Nejspíš proto jsem se včera pustil do nového layoutu, který jsem dneska (snad) úspěšně dokončil. Abych to nějak odčinil, chápete. A jelikož jsem se svým výtvorem nadmíru spokojen, další změnu nečekejte dříve než za rok.

Upřímně doufám, že tu s tím trošku pohnu a neozvu se za další čtyři měsíce..

Rekapitulace roku 2012

2. ledna 2013 v 17:56 | Mr. IMAGINE

Rok 2012. Rok plný změn, neočekávaných zvratů a životních situací, o kterých bych si nikdy nemyslel, že mě potkají. Rok, který znamenal začátek (již asi sto padesáté) éry mého blogu. Ale rok 2012 je minulost. Co se stalo, stalo se. Teď je rok 2013. A i v tomhle roce přijdou změny a převraty. Bohužel...
Pojďte si, společně se mnou, zrekapitulovat úspěchy a neúspěchy mého milovaného blogu.

1 000

14. prosince 2012 v 0:00 | Mr. IMAGINE
Tak a je to tady.
Spousta z Vás by ´to´ asi čekala mnohem dříve, například hned první měsíc od založení blogu, nu ale což. Lepší pozdě, než-li později. A o jaké ´to´ vlastně jde?

O tisíc návštěvníků na blogu!


Tisíc. Možná málo, možná hodně, možná akorát. Já osobně jsem s tímto číselným údajem více než spokojen, vezmeme-li v potaz, že nejsem aktivní a články přidávám jednou za uherský rok.
Když se to vezme kolem a kolem, návštěvnost pro mě ale není na prvním místě. Mnohem více mi záleží na kvalitě a množství komentářů, protože právě TY mě někam posunou, ať už to bude výš nebo níž. Zatímco návštěvnost ve mě vzbudí možná tak naduté ego. Myslím, že pro blogery, kteří chtějí jednou něčeho dosáhnout, ať už je to cokoliv, by měli být komentáře bod číslo jedna.
To jsem se zase trochu rozepsal o něčem, co tu vlastně nemá co dělat. Typické... -_-
Hlavní cíl tohoto článku je následující: chci poděkovat Vám, návštěvníkům, že jste můj blog dotáhli až k oné ´malé-velké´ tisícovce. Děkuji Vám za to, že jste se proklikali horou rozcestníků, radioaktivních článků a humusu, který jsem vyplodil. A především Vám děkuji za komentáře, protože ty jsou pro mě opravdu důležité. Ještě jednou děkuji...


Škola = prohibice pro blogování

27. září 2012 v 21:42 | Mr. IMAGINE


Titulek článku snad mluví za vše. Nestíhám. Absolutně NIC. A za to vděčím jenom jediné instituci: mé škole (kam absolutně nezapadám, jelikož je to tam samý šprt a všeználek a einsteinův syn a makromolekulárněfyzikálněchemický teoretik a guláš se šesti). Třikrát týdně odpoledka, dvakrát týdně opakovací test, jednou týdně tělesná výchova = ?!?!?!!! (kurde..v Pondělí píšeme ze ZsV O.o).
Ale to s tím nesouvisí. Vlastně souvisí ale zároveň nesouvisně souvisně nesouvisí. Ehm. Ta škola mi vážně vymívá mozek. Pff. Haf. Vrr. Štěk. Lup.
Popojedem. To co se vám tu už pěkných pár hodin minut řádků snažím sdělit je to, že...

Konečně doma...

9. srpna 2012 v 21:33 | Mr. IMAGINE
Omlouvám se za kratší delší dlouhou nepřítomnost na blogu, konkrétně ve dnech 27. července až 9. srpna. Jelikož jsou prázdniny (a moje mamina nesnese pomyšlení na to, že bych dva měsíce proseděl u počítače), byl jsem vyexpedován na týdenní kurz herectví a dramatické výchovy do Jihlavy. Pokud pomineme fakt, že mi byla zima, spal jsem na zemi, dostal jsem tam chřipku a k obědu jsem dostal JENOM dva knedlíky, byla to celkem pohoda. No a poté jsme se s mamá vydali do Špindlerova mlýna, kde jsme se na dva dny ubytovali v luxusním hotelu (VÁŽNĚ byl luxusní...v koupelně byly takový ty malý mejdlíčka, na posteli čokoládičky a v minibáru spousta alkoholických nápojů /ehm/). Sjeli jsme na koloběžkách Medvědín, asi třicetkrát se svezli na bobové dráze a moje maličkost se dokonce odvážila do lanového centra, které absolvovala s lehce pohmožděnými zády, kyčelními klouby a stehenní kostí. Můj mlsný jazýček okusil králíka na dijonské hořčici, pstruha s bylinkami a žloutkový věneček s polevou *mlask*. Modlete se, prosím, za má ďábelsky rozlámaná záda, za mé ruce a nohy a stejně jako já doufejte, že ta nelidská bolest co nejdříve přejde.
 
 

Reklama