Vzpomínky...

11. března 2013 v 20:30 | Mr. IMAGINE |  HP povídky

Autor - Mr. Imagine, Miss Titanium
Žánr - Fan-Fiction, smutné, Song-Fic
Kategorie - HP povídky
Upozornění - Povídka není vhodná pro mladší 12-ti let
Psáno formou - Er
Korektně zkontrolováno - Ne
Hlavní postavy - Trio
Anotace - Jednorázová povídka z mého starého blogu zaměřeného na HP. Vznikla jakožto povídka na přání. Podle mého názoru je to jedna z mých nejpovedenějších povídek vůbec.
Miss Titanium je zde uvedena jako autorka, ale lepší by bylo označení spoluautorka - poslala mi totiž formulář pro povídku na přání, což znamená, že mi dala námět, který jsem zpracoval. Bez ní by ale povídka nikdy nevznikla, takže tímto jí moc děkuji.
A jelikož se tahle povídka řadí i do kategorie Song-Fic, doporučuji Vám pustit si ke čtení TUHLE písničku.

Popis

Čas plyne jako voda a starých přátel pomalu ale jistě ubývá. Vyrovnat se s tím ale bývá mnohdy složité...


Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. "Dále..." řekl nepřítomně Harry.
Velké, tmavé dveře se potichu otevřely a do chabě osvětlené místnosti vešla krásná žena se zrzavými vlasy, oblečená ve vínových společenských šatech a kabátu stejné barvy.
"Už je čas.." pronesla Ginny tichým, lehce se třesícím hlasem.
Harry vstal ze židle, z opěrky vzal sako a nasadil si ho. Na chvíli jakoby se nad něčím zamyslel, pak pohlédl na Ginny a bezeslova ji chytil za ruku. Ginny se zachvěla. Chvíli si navzájem koukali do očí, a pak se oba s tichým lupnutím přemístili.
O chvíli později, nemohlo to být déle než pár vteřin, se oba z ničeho nic objevily před hospodou s vývěsním štítem komíhajícím se ve větru, na kterém stálo U tří košťat.
Ginny se zachumlala do svého kabátu, ne však proto, že by jí byla zima. Harry vzal za kliku, otevřel dveře a spolu s Ginny vstoupil do zaplněného lokálu. Místnost, jindy naplněná hlasitým smíchem a hlasem návštěvníků, byla nyní tichá a vládla v ní tíživá atmosféra. Tu a tam se ozval šepot, ostatní však seděli a dívali se do prázdna před sebou, jakoby v transu.
Když Harry s Ginny vešli, pár jedinců pozvedlo oči, ostatní však dál zírali do prázdnoty před sebou. Vysoký, urostlý mladík se zrzavými vlasy a pihami po celém obličeji se zvedl ze židle. S oběma příchozími se přátelsky objal a Harry ho poplácal po zádech.
Ron se vrátil zpátky k jeho stolu, doprovázen Harrym a Ginny. U stolu seděla ještě jedna osoba, zahalená ve stínu. Harry v ní okamžitě poznal Hermionu, která měla skelný výraz v očích. Nepatrně kývla dvojici na pozdrav. Vypadalo to, že dlouho neudrží slzy.
Harry a Ginny se posadili na židle. Dvojice se rozhlížela po zaplněné místnosti. Harry u vedlejšího stolu poznal George Weasleyho, který měl zrzavými vlasy přikrytou díru po chybějícím uchu. Vedle něho seděla pohledná černovláska, kterou Harry také po chvíli poznal. Byla to Angelina Johnsonová. George se stejně jako ostatní díval do dálky a na kolenou mu seděl malý chlapeček se zrzavými vlasy. Malý Fred jakoby vycítil, že v místnosti se děje něco smutného, a proto se pevně držel tátova břicha a zrzavou hlavičku měl opřenou o jeho hrudník.
O kousek dál Harry viděl Artura Weasleyho, zdrceného tak, jak ho nikdy neviděl. Vedle něho seděl Charlie, Percy se svojí přítelkyní Audrey, a o kousek dál poznal sedícího Billa s Fleur.
Harry poznával další známé tváře. Ve vzdáleném koutku zahlédl Nevilla s Lenkou, Seamuse Finnigana, Deana Thomase, Hagrida, ...
Pan Weasley si odkašlal. Už tak tichý šepot v okamžení ustal.
"My-myslím, ž-že jsme tu všichni. Tak..tak začneme..."
Pan Weasley vstal ze židle, nohy se mu třásly tak moc, že si zase rychle sedl. Všechny oči v místnosti se dívali na něj. "V-všichni vědí, p-proč tu dnes jsme. R-rád by-bych ale řekl p-pár slov, než..než bu-budeme vzpomínat." Pan Weasley se na chvíli odmlčel. "Mo-molly b-byla...byla to ž-žena, k-kterou měl snad..snad každý rád. By-byla obětavá, sta-starostlivá, laska-kavá a čestná, moudrá, mě-měla lásky na rozdávání. A-ale ka-každý jsme t-tu jenom na náv-návštěvě. A Mollyin ča-čas už se na-naplnil." V hlase pana Weasleyho se náhle probudila vlna emocí, která ho dohnala k tomu, aby přestal koktat. "Spousta lidí, ještě před tím, než zemřou, vlastně nezná svůj smysl života..nevědí, proč tu jsou. Myslím ale, že Molly přesně věděla, proč tu je...vychovala sedm dětí, podílela se na hnutí proti Pánovi zla, mnohým z nás poskytla druhý domov." Zrak pana Weasleye spočinul na Harrym. "A proto na ni nikdy nezapomeneme...budeme na ni pamatovat jako na naši ochránkyni, která nás bude hlídat, a pomáhat nám, tam ze shora. A jednou, jednou se s ní zase setkáme..." Pan Weasley se znovu odmlčel. "Tímto bych chtěl připít na ženu, která nám nějakým způsobem změnila život. Připijme prosím Molly Weasleyové."
Všichni v místnosti pozvedli své číše a sborově pronesli:"Na Molly Weasleyovou!" Harry zaslechl skučejícícho Hagrida, a posléze viděl, jak vytahuje svůj kapesník velikosti menšího stanu. Vedle něho seděla Olympa Maxime.
V místnosti se začal šířit tichý hovor. Harry se podíval na Ginny, která si kapesníkem otírala oči a na Rona, který se tekoucí proud emocí ani nesnažil zastavit. Hermiona se naklonila k Ronovi, a soucitně ho hladila po rameni. Sama neměla daleko k tomu, aby propukla v hysterický pláč.
Ginny se opřela hlavou o Harryho rameno a tiskla mu ruku ve své dlani.
"By-byla ještě tak mladá. Vů-vůbec nevypadala nemocně.." vzlykala Hermiona. "Měla celé stáří před sebou a prostě..umřela. Já-já to prostě nechápu." skučela Hermiona a otírala si slzy do rukávu. Halenku měla úplně mokrou.
"To ano..." řekla Ginny překvapivě klidným hlasem "...ale taťka měl pravdu..každý jsme tu jenom na návštěvě.."
Minuty plynuly, a hovor u jejich stolu se ze smutného strádání pomalu měnil na emotivní vzpomínání...na Molly, na Freda, na Lupina a Tonksovou, na jejich první rok v Bradavicích, na společně zažitá dobrodružství, a Harry si uvědomil, že to, co se svými přáteli zažil, byly nejhezší chvíle v jeho životě. Nic lepšího už nepřijde. Věděl to. Postupně se to bude jenom zhoršovat ...
Po pohřbu Molly Weasleyové spolu nikdo nebyl moc v kontaktu. Jejich povinnosti, rodina a práce zapříčinily, že zapomínali na ty, které pro ně byli přáteli. A tak si čas vybíral svoji daň. Stará parta se scházela už jenom na pohřbech a rok od roku jich bylo U Tří košťat čím dál míň. Harry věděl, že si tenkrát na Mollyně pohřbu uvědomil krutou realitu. Postupně se to bude jenom zhoršovat.
Den ode dne to bylo horší. Čím dál častěji se dozvídali další a další zprávy o tom, kdo zemřel a pohřby byly skoro na denním pořádku. Při jedné takové sešlosti si Harry uvědomil, jak málo lidí zbývá...hrstka zbylých se bez problémů vešla ke třem stolům. Harryho bodlo u srdce, když neviděl tváře svých přátel...
Chyběl věčně dobrácký Hagrid, i Olympa...nemohl najít Fleur, ale oproti tomu našel v koutě sedícícho Billa...Angelina taky osaměla a již skoro dospělý Fred seděl na židli vedle ní...Lenku s Nevillem taky nikde neviděl...
Harry se začal děsit chvíle, kdy v Ginnině tváři spatří onen známý, zmučený výraz, který nevěštil nic jiného, než další sešlost, která se bude konat v menším počtu než dřív...
Měsíce a roky utíkaly neskutečně rychle, a na dalším pohřbu si přeživší sedli k jednomu stolu. Už zbyli jen oni čtyři. A to nejděsivější na tom bylo, že někdo musel být další....
Již staří přátelé se snažili trávit spolu tolik času, kolik jen mohli...dlouhé dny seděli U tří košťat, povídali si, ale i plakali...
A pak to přišlo...první je opustila Hermiona. Usnula u čtení a už se neprobudila. Alespoň zemřela u toho, co dělala nejraději. Zdrcený Ron už poté nikdy nedokázal vyčarovat Patrona...
O pár let později smrt vztáhla ruku i na Rona. Zemřel žalem...nejen po Hermioně, ale i po svých bratrech, otci, po matce...Harry a Ginny mu vystrojili hezký pohřeb. V oranžových barvách, díky Kudlejským kanonýrům...
Snažili se na to s Ginny nemyslet, ale věděli , že se k ostatním zanedlouho připojí. A tak si užívali víc než kdy dřív...zajeli se podívat k hrobům všech, kteří je opustili, i k té, kde ležel Brumbál...nekonečně dnů se procházeli po Bradavických pozemcích, a vzpomínali na každou šťastně prožitou vzpomínku, kterou tam zažili...ale nic netrvá věčně.
Jednoho dne už se Ginny neprobudila a v Harrym jakoby se něco zlomilo. Už jen čekal na to, co příjde dál. Na to, až se s nimi se všemi znovu setká.
A taky se dočkal. Už podruhé v životě navštívil nádraží King's'Cross, nyní se však nesetkal s Brumbálem, ani s nikým jiným. Nastoupil do vlaku, který ho odvezl dál. Dál, za svojí matkou a otcem, za Ginny, za Ronem a Hermionou a za těmi, kteří na zemi byli stejně jako on, jen na návštěvě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ametten Ametten | Web | 15. března 2013 v 11:55 | Reagovat

Moc hezké, taky píšu .. :) ff :D

2 Mr. Imagine Mr. Imagine | 21. března 2013 v 17:30 | Reagovat

[1]: Děkuju :-) máš moc pěkný blog ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.